Trocha historie z vývoje kytary

Vývoj kytary je nerozlučně spjat s počátkem vývoje strunných nástrojů.
První nálezy pocházejí z reliéfů v Egyptě (5000 př. n. l.) a ze středního východu. V Perzii bylo známo několik druhů těchto nástrojů (především FIDIKULA - ta měla luby prohnuté dovnitř).

V Řecku byla kytara velmi oblíbená. V roce 85 př. n. l. byl uspořádán první festival na tento nástroj. Z Řecka přešla kytara do Říma a odtud prostřednictvím mořeplavců do Francie a Španělska. Další příliv těchto a podobných nástrojů do Španělska nastal s nájezdy Maurů v 8. a 9. století.

Další důležitá fáze vývoje kytary nastává ve 12. až 13. století.

V Anglii byl velmi rozšířen nástroj zvaný "crut". Byla to lyra v klasické podobě se šesti strunami. Používali ji hlavně troubadouři. A uchovala se až do 18. století.

Ve Francii se v troubadourském období vyvinulo až 900 druhů nástrojů podobných kytaře. Byly to hlavně harfy, loutny a kytary, které měly 4 až 7 strun.

Španělé používali dva druhy nástrojů: latinskou kytaru, která byla dovezena z Říma a byla podobná dnešní a maurskou kytaru, ta byla dovezena Maury a podobala se pozdější loutně. Oba nástroje měly 4 sruny a měly vyduté dno. Později v 15. století vytvořili Španělé syntézou těchto dvou nástrojů nástroj třetí - vihuelu. A již od roku 1436 se datují první tabulaturové zápisy vihuelové hry. Vihuela byla dalším důležitým článkem ve vývoji kytary. V 16. století mnich Bermudo přidal vihuele první a šestou strunu. A v roce 1536 vydává Antonio Cateson Knihu písní s vihuelou.

Ve snaze o větší zvučnost se začaly některé struny zdvojovat. A ve Španělsku se začíná vytvářet vihuela plochá, nevydutá. Ta se svým tvarem již značně přiblížila kytaře.
Šestistrunná vydutá vihuela (loutna) se velice rychle rozšířila, kromě Španělska, do celé Evropy.

V roce 1546 Alfonso Mudara (církevní správce) vydává tři knihy o hudbě, kde jsou písně s vihuelou, s kytarou a sólové skladby pro kytaru. Třetí kniha je již jakousi první školou hry na kytaru.

Ve druhé polovině 16. století propuká v Evropě mor. Po něm, asi kolem roku 1586, vihuela ve Španělsku mizí a do popředí se dostává kytara. Ta měla 5 strun - A D G B E .
Právě kytara byla lékaři doporučována jako morální povzbuzující prostředek.
Vlivem náhlého rozšíření se opět objevilo mnoho druhů kytar, které se ze Španělska rozšířily do Francie a Anglie.

Významnými osobnostmi renesanční kytarové tvorby byli např. Don Luys Milan, Alfonso Mudara, John Dowland, Montesardo, Gaspar Sanz, Lucas Ruis de Ribayz.

Kytara a loutna si záhy probojovaly velmi čestné místo i na královských dvorech po celé Evropě. Byly velice oblíbeny. A v šlechtických rodinách patřily k dobrému vzdělání.

Kontakt

• Telefon: 724 156 314
• E-mail: kytara6@seznam.cz

      

Pohadky